neděle 11. září 2016

Navracím se z hlubin internetu, čau

Moje kolekce washi pásek
   Bože můj, já jsem totální troska. Po čtyřech (wow tentokrát jsme mrtvého brouka dělala vážně dlouho) měsících se navracím k tomu co je mému srdci blízké. K emočním výlevům široké veřejnosti! Když si tak pročítám koncepty, které jsem za ty měsíce rozepsala připadám si jako totální troska, posuďte sami: "Znáte to když vám nikdo nevěří, tak nakonec ani vy sobě nevěříte..." dále tu máme "Kontroverzní barevné vlasy, aneb když máš modré vlasy" < i když jsem zrovna měla fialové uhm.. a v neposlední řadě velmi dojemné "Asi bych to měla přehodnotit"podnadpis "a tím to myslím svůj život.". Tak to vypadá, že k blogování utíkám především v obdobích depresí, jaj.

   Jsem neuvěřitelně sebestředná a sobecká a vím to. Vždycky to obhajuji slovy, když chceš něco změnit, měl bys začít u sebe. Ono když se defacto tři měsíce v kuse hrabete jenom v sobě, začne vám z toho hrabat, jako vážně. Pro začátek jsme se chtěla začít hýbat, protože jsem kost a kůže a svalová hmota nikde. Za celou dobu, co nic nedělám, by se moje sportovní aktivity daly vměstnat tak do dvou týdnů. Párkrát jsem chodila běhat, občas se procházela po okolí, ehm, víc toho není. Dále bylo mým cílem být pozitivní a milá bytost. Ohledně toho pozitivní bych raději pomlčela, ale milá jsem. Už se mi daří krotit sarkasmus a nepříjemné komentáře a usmívat se na lidi, kteří mě neuvěřitelně štvou a překousnout jejich poznámky. A většinově zvládám být příjemná i v momentech kdy mi není úplně nejlíp, což je asi největší úspěch ever.
Moudrost z Kuksu
   Asi by to chtělo nějaké shrnutí toho, co jsem od půlky května dělala, že? Takže na měsíce.  KVĚTEN: jedla jsem, spala jsem, jela jsem maraton korejských doram a vyrazila jsem se zapsat do Brna na vysokou. Párty hárd, po zápise jsem měla neuvěřitelnou depresi a v hlavě jsem vytvářela plány jak si sehnat jinou vysokou. ČERVEN: Spala jsem, Jedla jsem, Dramata mě už nebavila, Jedla jsem a taky spala no, Jednou jsem bla v kině? Nebo to byl až červenec? ČERVENEC: Tenhle měsíc jsem si užila v továrně u pásu 12ky, noční/denní. Nebylo to tak strašné až na to horko! Přes 40°C a nic s tím nemůžeš dělat. Ale překvapivě jsem to zvládala i s neuvěřitelně nepohodlným vlakovým spojením, kdy jsem do práce jezdila o hodinu dřív a z práce až hodinu po skončení, protože dřívější vlaky bych prostě nestíhala. (Pak jsem mezi 2 směnami spala pod 7 hodin a tu druhou hůř zvládala) Ale přežila jsem a v srpnu si udělala další prázdniny, protože jsem za ten měsíc vůbec nežila (a to ještě míň než když bylo mou denní náplní spát a jíst). SRPEN: Sockla jsem se k našim na dovolenou. Byli jsme v čechách a já se konečně dostala na Kuks! O tomhle jsem si plánovala neuvěřitelně dlouhý článek, ale teď už si nepamatuju vůbec nic. Jinak jsem byla v kině. Hodně v kině. Vážně letos jsem za kino utratila moc moc moc. Seznam toho na čem jsem byla letos (nejspíše ne úplný): Od začátku roku to bylo: Captain America:Civil War, X-men Apokalypsa, Líná zátoka (někdo se celou dobu strašně hystericky smál), Sebevražedný oddíl, Krotitelé duchů a  Tajný život mazlíčků. To je snad nejvíc co jsem bla v kině v rámci jednoho roku, dvou let, možná i za pět let jsme nebyla tolikrát v kině jako letos! A to pořád není všechno z kulturních událostí! Miluju naše arcidiecézní muzeum za nědělní vstupy zadarmo! (jinak bych nejspíš byla v bankrotu) A tak jsem se byla podívat Doménikose Theotopokulose, protože tohle jméno po maturitě z výtvarky nevyženu z hlavy snad nikdy, jinak se taky jmenuje El Greco, no. A taky jsme vyrazily s holkama na Andyho Warhola, hezká výstava. A pak tu máme ZÁŘÍ: Asi to bude jako deja vu, ale v září jsme znovu spala, jedla, spím, jím, spím teď se teda ještě občas kouknu na nějaký film. Takže zábava, ne?
Tuhle srandu jsem pájela 
   Pokud mě náhodou sledujete na Instagramu, nejspíš budete mít větší přehled o tom co jsem dělala, než mám momentálně já.
  A význam tohoto příspěvku? Nejspíš vůbec žádný. Prostě mě popadla chuť něco napsat, ale nikdy jsem nebyla dostatečně kreativní ani trpělivá, abych sepsala něco lepšího než deníčkový zápis.
  Jo a pájela jsem, četla jsem, barvila si vlasy a otravovala domácí zvířectvo.

 





3 komentáře:

  1. Je dobré vědět, že ještě žiješ XD. Já toho přes léto taky moc nedělala. Skoro pořád jsem byla v práci, jelikož nemají lidi a pokaždé je odmítat už mi bylo blbé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já naštěstí s brigádou, kde mi volali každý den (a to i přesto že jsme jim řekla, že jsem student a přes týden můžu jenom odpolední) skončila. Ale teď zase nic nemůžu sehnat no. Je to buď všechno nebo nic :/

      Vymazat
  2. Jé, to je fajn, zase tady po takové době najít nový článek :) Blog je náhodou dobrá terapie, člověk si utřídí myšlenky, postěžuje si... takže není divu, že člověka napadne něco napsat zejména, když je ve srabu :D

    OdpovědětVymazat

Ještě pořád nekoušu ˇwˇ